Mezi 16 nejlepších tenistek na nejslavnějším tenisovém turnaji světa postoupily hned čtyři Češky. Přitom mezi nimi nebyla Markéta Vondroušová, která se nedávno probila až do finále předchozího grandslamového turnaje v Paříži. Fanoušci na celém světě žasnou, kde se v malé zemi ve středu Evropy neustále bere tolik talentovaných hráček.
Pomyslnou díru do světa však roky dokážeme dělat i v hokeji, biatlonu, rychlobruslení, atletice, snowboardingu, kanoistice, veslování a není to tak dávno, kdy velký respekt vzbuzovala i česká fotbalová reprezentace. Celý sportovní svět zůstal v němém úžasu, když Ester Ledecká dokázala vyhrát olympiádu současně na snowboardu i na lyžích. Omlouvám se všem dalším skvělým sportovkyním a sportovcům, které jsem ve výčtu opomenul.
Paradoxní přitom je, že přístup českých politiků ke sportu je veskrze macešský. Stále neexistuje pořádná koncepce podpory sportu. Oblast je výrazně podfinancovaná. Čeští sportovci, i ti nejšpičkovější, se často musejí připravovat v mizerných podmínkách, naprosto nesrovnatelných s konkurencí. O zázemí pro děti ani nemluvě.
Když se bývalý hokejový brankář a dnes poslanec Milan Hnilička snaží rozjet sportovní agenturu, tak se místo odborné debaty vedou plamenné řeči o tom, že si ji chce vytvořit pro sebe. Politici se hádají, osočují navzájem, a sport mezitím stále strádá. Sportovci ale navzdory tomu podávají stále skvělé výkony a dělají naší zemi úžasnou reklamu po celém světě. Fackují tím politiky zleva zprava. Měli bychom se k nim přidat všichni. Aby se už ta parta konečně probrala.